Studie ukazují, že emoční inteligence (EQ) má na spokojenost a úspěch v životě ještě větší vliv než IQ. Můžeme být nadprůměrně inteligentní, a přitom hluboce nešťastní. Dobrou zprávou je, že na rozdíl od IQ je EQ možné rozvíjet! Díky rozvinutému EQ budete schopni rozpoznat a pojmenovat své pocity, a díky tomu lépe porozumíte také druhým lidem a jejich pocitům. Budete na ně umět reagovat a efektivně řešit konflikty, což je pro dobré vztahy nepostradatelné. 

Jak se málo rozvinutá EQ projeví v životě? Příkladem může být velmi inteligentní a schopný student informatiky, který při studiu už pracuje, ale vnímá určitou sociální neobratnost a nespokojenost ve vztazích. Nemá blízké přátele, jeho emoce jsou pro něj spíše chaos a nerozumí jim. Nedokáže se přiblížit své přítelkyni. Má ji rád, ale neumí to vyjádřit. Po čase začne prožívat úzkost a cítí se osamělý a ve vztazích nespokojený. Kdyby ovšem začal vědomě rozvíjet svoji emoční inteligenci, jeho život a vztahy se mohou zásadně změnit. 

O emoční inteligenci se dnes píše hodně, ale málokdy se dozvíte, jak v této oblasti růst. Měla jsem příležitost vyslechnout si přednášku psycholožky Mgr. Dity Michálkové ze studentské neziskovky Integrity Life. Zaujaly mě zejména praktické tipy, jak je možné EQ rozvíjet. Nechte se inspirovat některými z nich (celý záznam si můžete poslechnout zde).

Chcete rozvinout své EQ? 

1. Učte se rozpoznat a pojmenovat svoje emoce (hněv, frustrace, …). Co vlastně cítím? A spojte to s přemýšlením: Proč se tak cítím? 
2. Uvědomte si, na základě čeho děláte svoje rozhodnutí. Ovlivňují vás více silné emoce, nebo kritické posouzení?
3. Učte se vidět důsledky svých rozhodnutí - pro vás, ale také pro vaše blízké. Ptejte se: Dovede mě toto rozhodnutí blíže k cíli, který skutečně chci? 
4. Poznejte své slabé a silné stránky.  

Podobné přednášky pořádá Integrity Life pro student častěji a více se můžete dozvědět na www.integritylife.org. Nezbývá než dodat: Buďte ve spojení se svými emocemi, a budete šťastnější! 

Některé filmy, zvláště americké, ukazují obraz, kdy klient leží na gauči a psychoterapeut či psycholog mu sedí za hlavou. To nabízí představu, že takhle vypadá psychoterapie. Ale psychoterapií je v současnosti kolem 400 druhů či směrů, přičemž z nich je asi 15 nejvýznamnějších nebo nejrozšířenějších. Situace z filmu reprezentuje psychoanalýzu, kde se v její, především tradiční podobě, preferuje poloha vleže. Klient není rušen přímým kontaktem s psychoanalytikem, sděluje to, co ho napadá (volné asociace) a tato poloha také usnadňuje regresi, která je žádoucí. Ve většině jiných druhů psychoterapie převládá poloha vsedě, kde sedí psychoterapeut a klient proti sobě, nebo jsou částečně natočeni k sobě (do L). Je to ve většině verbálních terapií a tam, kde se preferuje přímý kontakt. Poloha vleže může být využívána také v relaxačních či hypnoterapeutických směrech. V psychoterapii, kde se pracuje s tělem, např. Pesso Boyden Psychomotorická Psychoterapie, tak může klient ležet, pokud je to jeho přání v rámci hledání optimálního naplňování potřeb. Polohu vleže lze využít i při práci s tělem v rámci bioenergetiky, biosyntézy či body-terapie, např. v rámci nějakého cvičení či experimentování. V procesu Gestalt terapie sedí klient a psycholog či psychoterapeut obvykle proti sobě, aby mohli na sebe přímo reagovat. Ale může se využít i polohy vleže a to pro rozšíření možností experimentovat (např. když je klient unavený, ale má problém dovolit si odpočinek). V minulosti se hledaly více rozdíly mezi psychoterapeutickými směry, dnes se směry v rámci integračních tendencí k sobě přibližují. A tak i zaběhnuté představy o tom, jak to v které terapii vypadá, je nutné měnit.

PhDr. Jaromír Chrášťanský
http://www.psycholog-psychoterapeut.net/

Psycholog jako expert nebo průvodce?

Při sezeních s psychologem se často objeví téma jeho role a otázka toho, co může nabídnout. A to většinou tehdy, když klient (či klientka) sdělí psychologovi svůj problém či potíže a očekává od něj radu. A nebo když se klient dostává k něčemu, co je těžké, neví jak si s tím poradit a věří, že psycholog  ví „jak na to“.  Mnozí klienti vychází z představy,  že psycholog je odborníkem a tak by měl na základě svých znalostí a profesních zkušeností  vědět, co by měl  klient dělat a nabídnout mu radu.